Speak No Evil

2010-02-06T19:37:00.007+01:00

"...Když někdo dokáže dát dohromady větu a umí používat slovník, musí být jediným důvodem, proč mu psaní připadá těžké, jednoduše to, že o ničem nic neví a všecko je mu jedno." Circe Bermanová

(DJ) Nobody - Western Eyes And Serpent's Breath

2010-02-04T10:33:00.008+01:00

Toto je striktně psychedelický mixtape DJe a producenta Nobodyho, jednoho z residentů los angeleskýho klubu Low End Theory. Western Eyes and Serpents Breath je, pro mě osobně, velmi příjemná věc, jelikož Nobody se převážně věnuje downtempu a glitchi, a poslední jmenovaný upřímně nenávidim, zatímco na psychedelii si již nějaký pátek ujíždím. Tento hodinu a čtvrt dlouhý set se nese čistě v duchu bizardnosti a drogového opojení přelomu 60. a 70. let, a obsahuje pouze rare věci, které buď vyšly (lepší varianta), nebo nevyšly (horší varianta) v reedicích. Z mnoha hudebních stylů, zastoupených na této nahrávce, bych jmenoval např. psychedelic rock, prog rock, acid folk či funk až africké ethno. Výrazná melodičnost, na druhé straně téměř primitivní tribal rytmy a již zmíněná žánrová nevyhraněnost, dělají z tohoto mixu skvělou hudbu k relaxu, ale i k šílenému tripování. Vyšlo na Hit + Run v roce 2009 a silně připomíná lepší sety mnou oblíbeného Gaslamp Killera.

Blow your head off, WRKB.

P.S.: If you see it, buy it (its good to support raw)!

Malcom Catto - Popcorn Bubble Fish

2010-02-04T09:19:00.007+01:00

První a zatím jediný sólový projekt britského bubeníka, a mimo jiné leadera kapely The Heliocentrics, Malcoma Catta. 15 zajímavých rock-funkových instrumentálních tracků kompletně vyprodukovaných a zahraných Malcomem samotným. Hlavní důraz je kladen samozřejmě na bicí a jejich svižná rytmika vás nenechá v klidu ani na chvilku. Poměrně dark piece of shit. Vydáno v roce 2001 na britském Mo Wax.

1. Rock (2:33)
2. Velvet (2:00)
3. Fax (4:54)
4. Spaghetti (4:12)
5. Train (3:10)
6. Metropolis (3:50)
7. Scorpio Rising (3:54)
8. Vibes (3:22)
9. Russ Two (4:28)
10. Late for Work (3:19)
11. Drop In, Drop Out (4:48)
12. Raydio (5:04)
13. Grumbleweed (3:10)
14. Eastern Excursion (1:59)
15. Guitar Edit - bonus thing (1:54)

Malcom Catto je dnes pojmem a to nejen ve Velké Británii. Jeho Heliocentrics jsou jedna z nejuznávanějších live kapel současnosti, což dokazuje např. spolupráce s ethiopským jazzovým guru Mulatu Astatkem v rámci série Inspiration Information.

Tahle věc je nutnost. WRKB

Ozomatli - Street Signs

2010-01-31T17:14:00.012+01:00

Zajímavá věc od mnoha-členné kalifornské kapely Ozomatli, do které mimo jiné patří i MC Karel Tuňák a Cut Chemist z Jurassic 5. Zvuk Ozomatli je křížencem převážně latinskoamerické hudby spolu s funkem, hip hopem a rockem, který chvílemi zní jako z turecké riviéry. Album figuruje na příčce 986 (ovšem tady pořadí nic neznamená) listu 1001 alb, která musíte slyšet, než nedej Bože umřete, a bylo oceněno mnoha jihoamerickými cenami. Při prvním poslechu jsem se trochu zděsil, ale když jsem tomu dal second listen, byl jsem i mile překvapen, jak slunně a neotřele album zní - vřele doporučuju. Vyšlo na Concord Records v červnu 2004.

1. Believe (5:02)
2. Love & Hope (4:24)
3. Street Signs (3:45)
4. (Who Discovered) America? (4:35)
5. Who's to Blame (3:13)
6. Te Estoy Buscando (3:50)
7. Saturday Night (3:59)
8. Déjame en Paz (3:29)
9. Santiago (5:10)
10. Ya Viene el Sol (3:39)
11. Doña Isabelle (1:05)
12. Nadie Te Tira (4:47)
13. Cuando Canto (4:40)

Už vidím, jak v létě Žižkov tančí, WRKB

Rage Against The Machine - Self Titled

2010-01-29T15:26:00.011+01:00

Debutové, třikrát platinové, revoluční album tohoto hard kvarteta z LA. Vydáno léta Páně 1992 na soňáckém Epicu.

1. Bombtrack (4:05)
2. Killing in the Name (5:14)
3. Take the Power Back (5:37)
4. Settle for Nothing (4:48)
5. Bullet in the Head (5:09)
6. Know Your Enemy (4:55)
7. Wake Up (6:04)
8. Fistful of Steel (5:31)
9. Township Rebellion (5:24)
10. Freedom (6:06)
-----------------------------------------
Zack de la Rocha - zpěv
Tim Commerford - baskytara
Brad Wilk - bicí
Tom Morello - kytara
Maynard James Keenan - doprovodný zpěv
Stephen Perkins - perkuse

Yes, you gonna burn, WRKB.

Brazilian week: Day 4

2010-01-28T21:23:00.023+01:00

Tak, dneska to uděláme naopak. Vy si nejdříve stáhnete ořechový set a při jeho poslechu si přečtete zbytek dnešního BW. Sérii kulturních disků pro tentokrát opustíme. Přímo z audio archívu společenství Dublab vám přináším mix rare brazilské psychedelie, míchaný naším jedinečným průvodcem DJ Nutsem (jinak jsou tam mraky všemožnejch jinejch setů - check it!). Celej set má něco přes hodinku a po pravdě řečeno zase tak psychedelický není. Ono rozeznat pravej psych od obyčejnýho popu, dá někdy dost práce a v Brazílii, kde ty styly přejímali jak Japonci a křížili stejně tak, to dá práce dvakrát tolik. Nicméně je to opět velmi příjemná a nenáročná záležitost pro vaše-naše ušiska. Například se u toho skvěle čte. Tak čtěte, WRKB.

"Tuhle desku bych mohl poslouchat každej den po zbytek svýho života" Madlib

Takhle neotřele se Madlib vyjádřil o desce, která bude tématem dnešního, čtvrtého, dne Brazilian week. Jedná se o stejnojmenný sólový debut brazilského kytaristy, aranžéra a producenta Arthura Verocaie z roku 1972. Tato deska vyšla na tamním silně středo-proudém labelu Continental Records, díky čemuž unikla dosahu radarů tehdejší brazilské cenzury (v Brazílii byla od roku 1965 vojenská diktatura).

Arthur Cortes Verocai se narodil v Rio de Janeiru a vystudoval stavební inženýring. Nicméně již od mlada se také začal zajímat o hudbu, čímž si zvolil a posléze mistrně osvojil i svůj druhý, neoficiální, studijní obor. Jako inspirace mu sloužili klasičtí jazzoví muzikanti, ale i rock & rollisté a sambisté. Poprvé jako muzikant na sebe Verocai upozornil v roce 1966 skladbou "Olhando o Mar", kterou na své album zařadila zpěvačka Leny Andrade (o zmíněné desce jsem sice nenašel jedinou zmínku, ale Verocaiovy anály to tvrdí). Ačkoliv se stále živil jako stavební inženýr, zvládl Verocai produkci pár studiových alb a hudebních sessions, na kterých se sešli interpreti jako Gal Costa, Marcos Valle, Quarteto em Cy či Elis Regina. Dále pak psal hudbu k různým televizním shows a seriálům. To bylo na přelomu dsetiletí. V roce 1972 definitivně seknul se svou inženýrskou profesí a upsal se již zmíněným Continental Records, aby tak přepsal dějiny světové "populární" hudby.

Společnost Continental mu vyšla plnně vstříct a šla mu na ruku téměř se vším, o co zažádal. Tak například mu poskytli mohutnou strunnou sekci skládající se z dvanáctero houslí, čtvera viol a stejně tak violančel - to vše vždy se dvěma perkusisty. Dokonce si pro svoji desku sehnal i syntezátor, který byl v tehdejší Brazílii silně nedostatkovým zbožím. K tomu všemu basy, kytary, bicí, dechy atd. Arthur Verocai sám tvrdí, že chtěl hledat nové hudební cesty, a směsice houslí a jiných strun spolu s ostatními současnými hudebními nástroji měla být ta pravá. Byla. Vytvořil pestrou jazz-funk-folkovou koláž, která měla obdoby pouze u mistrů jako Jorge Ben či Tim Maia. Na albu není jediná slabá písnička. Verocai mistrně zvládl zkombinovat vyloženě brazilská témata se severoamerickými styly a postupy. Některé skladby jsou pomalejší a sázejí na melanchoní melodično (např. "Caboclo", "Dedicada a Ela" či "O Mapa", jiné jsou zase svěží a rytmicky nadupané ("Pelas Sombras" - ta je nejkrutější, "Presente Grego" - ta taky, "Seriado" - taky krutá, "Karina" - škoda mluvit). Jednoduše řečeno: "Všechny jsou skvělé."

Poté se paradoxně Verocai stáhl do pozadí a dalších dlouhýýýých třicet let se věnoval komponování reklamních jinglů. V roce 2002 vydal desku "Saudade Demais", která obsahuje jeho kompozice a nevydané skladby z posledních právě třiceti let. V roce 2007 pak album nazvané "Encore". Se svým kytarovým sólem také hostoval na nové desce brazilské legendy Azymuth.

I přesto, že se v brazilské hudbě nevyznám zas až tak moc, musím uznat, že je to opravdu asi to nejlepší tamní album, které jsem kdy slyšel, a s trochou nadsázky s Madlibem i souhlasit. Když měl v roce 2009 Arthur Verocai svůj první koncert v LA, bylo toto představení narušeno vtrhnutím DOOMa na podium, aby mu vzdal poctu. Cut Chemist zase prohlásil, že Verocaiův kocert byl jedna z nejlepších shows, které kdy LA vidělo.

Rip, kterej tu je k dispozici, je vcelku dobrej, ale není zas až tak dobrej, aby to vás, jako audiofily, uspokojilo. Proto, bude-li se vám album Arthura Verocaie líbit, si ho kupte. Originál je samozřejmě nemožné sehnat, a pokud by se vám to podařilo, museli by jste za něj vypláznout něco okolo 1.000 dolarů, nicméně label Luv N' Haight (Ubiquity) vydal v roce 2003 tuto desku v reedici. Toto reissue se téměř okamžitě stalo taky rare a například já jsem za svou kopii zaplatil asi třicet euro (bez poštovného). Krátce po té, co jsem si desku koupil, to ty hajzlové vydali znovu, což je dobře a je to šance i pro vás. Listen & learn, WRKB.

Brazilian week: Day 3

2010-01-14T11:22:00.031+01:00

Den třetí. Během vzniku tady tohoto vícepostu, jsem samozřejmě diggoval ještě hlouběji a fanatičtěji než obvykle. Jednak proto abych ukojil svou badatelskou vášeň a taky, abych pro vás našel ty nejlepší příklady brazilské produkce. Bylo to vyčerpávající a málem jsem zblbnul, ale určité plody to přineslo. Tak například jsem sehnal pár zásadních alb již zmíněného hnutí Tropicalia. Objevil jsem dark bossa novu, což jsem opravdu nečekal. Dále jsem zjistil, že téměř nejlepší brazilská kapela vydala pouze jednu jedinou pořádnou desku. A nakonec jsem se ujistil o hojné a hojně plodné spolupráci Brazílie s USA. Poslední jmenované budiž dnešním tématem.

Jak to bylo mezi USA a Brazílií z hlediska politiky, kšeftu a turismu nevím. Jisté ovšem je, že ať už to bylo jakkoliv, daly tyto politicko-společenské vlivy vzniknout mostu kulturnímu, po kterém se krásně svezla i hudba a její služebníci. Jak jsem již předeslal v minulém postu, na americkém hudebním trhu působila firma A&M records (původně Carnival Records), z půlky založená kalifornským trumpetistou Herbem Alpertem. Alpert by leaderem kapely Tijuana Brass, inspirované mexickou hudbou, z čehož právě pramení velká orientace labelu na latinsko-americkou muziku. Pravděpodobně mu však Mexiko neposkytovalo velké množství vydáníhodných a inspirativních hudebníků a tak bylo potřeba přesunout svou pozornost do Brazílie, která byla v tomto ohledu neporovnatelně bohatší. Mezi umělce vydávající v druhé půli 60. let pod A&M značkou bych jmenoval např. Sérgia Mendese, Edu Loba, Tamba 4 či Antônia Carlose Brasileiro de Almeidu Jobima, neboli Toma Jobima.

A právě skrze Jobima se dostáváme k dalšímu důležitému labelu, koketujícímu s brazilskou hudbou. Řeč je o CTI Records, patřící pod A&M. CTI založil v roce 1967 respektovaný jazzový producent Creed Taylor (který mimo jiné založil i legendární label Impulse!) a vůbec první deskou vydanou pod tímto labelem, bylo jedno z nejlepších Jobimových alb, nazvané Wave. I nadále label pokračoval ve vydávání převážně brazilského jazzu, čímž si vytvořil pěknou partu takřka residentních playarů, ať už z Brazílie, tak i z USA. A právě v této, téměř permanentní, fůzi muzikantů z obou zemí spočívá kouzlo CTI Records. Ať už pod značkou vyšla jakákoliv deska, byla zde jistota, že se na ní podíleli i brazilští mistři. Zde bych vyjmenovl jen některé z míněných playerů: Tom Jobim, Eumire Deodato, Tamba 4, Airto Moreira. Všichni tito muzikanti prorazili na americký trh, především díky již mnohaleté hudební aktivitě a jejich alba (a nejen ta CTI alba) dnes patří mezi jedny z nejvyhledávanějších.

Je nutné podotknout, že působení Brazilců v Americe se týká především jazzu a to hlavně na přelomu 60. a 70. let. Jazz, jenž měl v podstatě svá nejlepší léta již za sebou, se potřeboval více přiblížit obyčejným lidem, setřepat ze sebe tu dekadentní a intelektuálskou nálepku a prorazit na diskotéky - jednoduše se zpopularizovat (né, že by to tak chtěli jazzmani, ale publikum a trend si to žádaly). K tomu byla bossa nova ideální prostředek a Američané sami cítili, že se mají co přiučit a že je potřeba se této příležitosti pevně chopit. U jiných žánrů tato vazba natolik markantní nebyla. V popu či rocku, Amerika jasně dominovala a případnou inspiraci a spolupráci vyhledávala spíše v Evropě. Nehledě na to, že tyto disciplýny byly zatím v plenkách a výrazný vývoj zaznamenaly spíše až v dekádě další. Kdežto jazz je prastarý a jeden.

Všechno je to jasný. Dnešní post bude jedno z alb dílny CTI Records. Deska Antonia Jobima z roku 1970, nazvaná Stone Flower, se nese ve svižném, nicméně poklidném a mírumilovném duchu. Antonio Carlos ovládá své klávesy bezchybně a zbytek ansámblu (např. Hubert Laws, Airto Moreira, Ron Carter, Deodato) mu sekunduje také skvěle. Za zmíňku rozhodně stojí skladby "Children's Games," "Choro," nebo mysticky ponuřejší "God and the Devil in the Land of the Sun." Nejen filmový fajnšmekr si pak smlsne na brazilské skoro hymně, nazvané jednoduše Brazil, kterou ve svém stejnojmeném filmu použil jako hlavní téma britský režisér Terry Gilliam. Brazil (originálně napsal Ary Barroso jako Aquarela do Brasil) je také jediná nejobimovská skladba tohoto alba. Všechny ostatní napsal Jobim sám a dnes patří ke klasickým jazzovým standartům. Zkušený hip hopper uslyší bezesporu spoustu orignálních samplů svých oblíbených interpretů, čímž pronikne hlouběji do podstaty hudby a rapu jako takového. Nemá smysl více kecat, tady je Antonio Carlos Jobim - Stone Flower. Enjoy, WRKB.

A nyní přichází DJ Nuts s dalším dílem svého Disco é Cultura seriálu. Dnešní, druhý, díl je stejně dobrý jako ty ostatní, jejichž podobu jsem tak nějak načrtl v předchozích dnech BW. Z toho vyplívá fakt, že není potřeba nic víc vysvětlovat a verbálně tak onanovat. Prostě si to vemte a užijte. V tomhle ohledu jsem břídil, WRKB.

Brazilian week: Day 2

2010-01-09T09:01:00.032+01:00

Zpráva pro běžkaře:

Za poslední dva dny v Praze napadlo úctyhodných půl metru čerstvého sněhu, čímž se zima projevila ve své jediné snesitelné podobě. Doprava je téměř ochromena, v důsledku čehož je ochromena i většina služeb města a obyvatelům metropole se tak konečně dýchá trochu lehčeji. Celá tato situace svědčí o absolutní a bezchybné připravenosti jednotlivých magistrátů, dopravních podniků, příslušných orgánů a ostatních čůráků. Díky Bohu, že žijeme v české kotlině a že jsme na takovéto situace zvyklí. Nastala-li by tato situace například v Brazílii, mohlo by to být pro danou zemi zcela fatální.

Tak jsme se elegantně přesunuli z Čech zpátky do slunné Brazílie a můžeme pokračovat v tom, co jsem včera tak pěkně začal a co nazývám Brazilian week. Berte to jako malý seminář, na jehož konci byste měli mít jakés takés znalosti v oblasti hudby největšího a nejlidnatějšího státu Jižní Ameriky.

Dnešní hodina se bude zabývat bossa novou, čímž myslíme jazzem ovlivněný derivát samby. Tento styl si demonstrujeme na jednom z jeho nejúspěšnějších protagonistů a člověku, který se v branži pohybuje přes půl století. Dámy a pánové, Sérgio Mendes a jeho Brasil '66 (následuje bouřlivý potlesk, exploze světel, zvedající se opona a opilá afterparty).

Sérgio Santos Mendes, narozený v roce 1941 v Rio de Janeiru, se již na konci 50. let živil jako pianista v nočních klubech. Začátkem let 60. založil Sexteto Bossa Rio, dále pak Sérgio Mendes Trio, Brasil '65 a v roce 1966 konečně Brasill '66, jenž upsal labelu A&M (Herb Alpert & Jerry Moss) a pod jejímž jménem, bez větších personálních změn, vydával desky až do roku 1971. V '71. kapelu přejmenoval na Brasil '77, se kterou setrval až do pózdních 70. let. Pak už Mendes vydával samostatně a to v podstatě až do současnosti. Příkladem budiž, dle mého názoru, příšerná deska Timeless (2006), kterou stvořil společne s kalifornskými Black Eyed Peas.

Zde si neodpustím Timeless "trochu" pohanit a vysvětlit proč si tohoto alba tak málo vážím, respektive proč mě tak strašně sere. Jak sami uslyšíte, bossa nova je muzika velmi jemná, vzdušná a jakoby tichá. Nikdy nevynikala hlasitým beatem, a to i přes fakt, že Brazílie je, co se týče bicích a ostatní rytmických prvků, fenoménem (to je ale otázka spíše afrických a karibských hudebních vlivů a pojetí). Samozřejmě skladby jsou vedeny svižnými a cinkavými hajtkami, ale vždy v nich (v skladbách) zůstává spousta prostoru (vzduchu) i pro hlasy a ostatní nástroje a jejich melodie či sóla. To ovšem Will.I.Am vůbec nevzal v potaz. Témata sice z části znovu-nahrál, ale posléze je zasmyčkoval a ubil MPCčkovými heavy drums a s různými kámoši si přes to všechno vesele zarappoval či jinak zakdákal. Tento paskvil pak světu předhodil jako crossover bossa novy, soulu, hip hopu a snad i reggaetonu. Mě osobně to spíš přišlo, jako když pěknou mladou holku podrobí svému bukkake parta černochů s obřími penisy. I J Rocc se nechal slyšet (myslím, že to bylo na BBC Radio 1 v Deviation Benji Bho), že to byla tragédie, a že s tak cenným kulturním dědictvým mohlo být naloženo trochu uvážlivěji (jako na potvoru, v roce 2008, Mendes spolu s Will.I.Amem vydávají další album nazvané Encanto). EP Timeless (díky Bohu jenom EP) jsem si koupil během své eufórie, spojené s diggováním právě Sergia Santose. Už během první pecky mě charakteristická těžkopádnost dost rozčilovala, ale doufal jsem, že v dalších trecích to třeba bude lepší. Bohužel se tak nestalo a vinyl jsem si od té doby už ani jednou nepustil (s radostí ho prodám, zn. levně). Věřím, že takový Madlib by to zvládl mnohem lépe, jelikož si už dávno uvědomil, že bicí jsou pouze jeden z mnoha nástrojů a díky tomu si také vytvořil svůj originální hip hopový zvuk. Konec, nechci v sobě živit tu negativní náladu, ale desku rozhodně nedoporučuji. Zpět k mistrovi.

Během své, přes půl století trvající, kariéry natočil Mendes okolo pětatřiceti studiových desek, (což je opravdu úctyhodné číslo) z nichž nejedna byla platinová a to hlavně díky singlům jako Mas Que Nada či The Look of Love. Z "pouhého" pianisty se vypracoval na kapelníka, skladatele, aranžéra a producenta. V první dekádě svého působení mu nebyl mentorem nikdo jiný než mistr bossa novy a téměř národní brazilský hrdina Antonio Carlos Jobim, se kterým také pilně koncertoval. Dvakrát hrál v Bílém domě pro pány prezidenty Lyndona B. Johnsona (který, pokud vím, rozpoutal válku ve Vietnamu) a výtečníka cyranovského zjevu Richarda Nixona, proslaveného Watergateskou aférou. Tolik ze života génia a teď už přejděme k dnešnímu albu jako takovému.

Look Around je třetím albem Sérgia Mendese a jeho Brasil '66. Bylo vydáno v roce 1968 pod firmou A&M Records, která sídlila v Hollywoodu v bývalých studiích Charlieho Chaplina. Tato deska byla z produkce kapely tou nejprodávanější, a to převážně díky singlu The Look of Love (Bacharach/David), původně napsaném pro bondovskou parodii Casino Roayle z roku 1967. O velkém potenciálu tohoto hitu svědčí nominace na Oscara původní verze z roku '67 a potom téměř okamžité dosažení top 10 verze Brasil '66. Další zajímavé skladby jsou cover verze otevíráku Seržanta Pepře With a Little Help From My Friends, která otevírá i toto album a potom můj osobní favorit The Frog, jednoduchá, ale nádherná, do kola se opakující, písnička. Celé album se nese v odpočinkovém a nic nehrotícím duchu a není tedy náhodou, že je většinou označováno jako easy-listening. Look Around není nějak výjimečné album (drtivá většina recenzentů mu udělila průměrná hodnocení), ale je to výstižná ukázka tvorby vyjímečného umělce. Přeji příjemný poslech, WRKB.

Nyní, jak jsem v prologu slíbil, je řada na druhou část každého B.W. postu, na další set našeho průvodce DJ Nutse. Dnešní mix bude první ze zatím čtyřdílné série Disco é Cultura. Všechny tyto mixtapy jsou velmi bohatou plejádou oldschoolové, žánrově bohaté, brazilské produkce. Jelikož je Nuts hip hoper, jsou Disco é Cultura také přehlídkou mnoha originálních, více či méně, rare samplů, použitých nejlepšími severoamerickými rappery a producenty. Vlastnit tyto desky je snem snad každého crate diggera a nemusím tedy hovořit o tom, že je to téměř nemožné. Přijměte proto vy, diggeři i neddigeři, běloši i negři, tento mix jako aspoň nějakou satisfakci a užijte si jeho poslech pokud možno co nejvíce. Peace, WRKB.

Brazilian week: Day 1

2010-01-08T12:23:00.025+01:00

No, tak je to tady. První den brazilského týdne. Takže je potřeba to vzít trochu "pseudochronologicky", čili chro-chrologicky. Na tento první den jsem si připravil věci, se kterými jsem, co se týče Brazílie, začínal. To znamená, že s nimi začnete i vy, jelikož se necítím v tomto ohledu o nic ošizen a myslím, že jsem se vydal správným směrem. Cesta je to pestrá, krásná a šílená.

První brazilské album, které jsem kdy slyšel, byl jeden z pilířů světové (vážně, ne jenom brazilské) psychedelické hudby, stejnojmenná deska kapely Os Mutantes (Sao Paulo) z roku 1968. Mutanti byli původně tříčlenné těleso ve složení Arnaldo Baptista (basa, klávesy a zpěv), Sérgio Dias Baptista (kytary a zpěv) a Rita Lee (vedoucí zpěv), a během svého mnohaletého působení prodělali nejedny personální změny. Na této první desce , silně ovlivněné Hendrixem, Beach Boys či Beatles, se spolupodíleli ikony a exulanti brazilské scény jako Gilberto Gil (v letech 2003-2008 ministr kultury), Caetano Veloso anebo Jorge Ben, kteří právě spolu s Mutanty tvořili tvrdé jádro společensko-kulturního hnutí Tropicalia. Kapela si ihned po vydání tohoto svého debutu, na jedné straně vysloužila veliké uznání (hlavně v Evropě), na straně druhé se umístila na předních příčkách vládního black listu. Své další desky pak vydávala každoročně a vybrušováním a rozvíjením svého unikátního stylu pouze dokazovala, že patří mezi spičku tehdejší brazilské produkce. V roce 1972 se od Os Mutantes definitivně odtrhla Rita Lee, když zkoušela své štěstí jako sólistka. Zbytek Mutantů však zůstal aktivní až do roku 1978, aby se v roce 2006 znovu sjednotil, a hrál tak až do dneška.

Toto nadčasové album se nesmazatelně zapsalo do rock & rollové síně slávy a již od samého začátku až po současnost silně ovlivňuje muzikanty po celém světě (např. Nirvana či Sepultura). Kromě krásných harmonií disponuje takovou dávkou obskurity a cílené dekadence, že se to dá přirovnat například k filmům Davida Linche (ovšem, né tak zlomyslné). Časopis Rolling Stones ho označil za deváté nejlepší brazilské album všech dob ze sta. Pro začátek dobrý, ne? WRKB

První mixtape od DJ Nutse, který jsem kdy slyšel, je Cultura Copia, který pro autora samotného znamenal velký průlom. Tato prvotina vyšla v roce 2004 na již existujícím labelu Mochilla a pro minimálně další jeden rok to byl jeden z nejvíce rare setů v matrixu. Sehnat jeho kompletní podobu bylo téměř nemožné, jelikož jediná jeho copia, na kterou jste mohli narazit, byla asi patnáctiminutový snippet.

Tato koláž plná na husto natěsnaných brazilských grooveů v podstatě předznamenala podobu všech ostatních Nutsových vydání. DJ Nuts není nějaký ohromně invenční a dech beroucí gramofonista jako je např. J Rocc, dá se říct, že jako DJ je vcelku průměrný, ale je to rozhodně jeden z největších crate diggerů a znalců svého oboru vůbec. Věřím, že i Madlib se měl od něj mnoho co naučit (resp. seznámit se s deskami), a to už je co říct. Každý z jeho setů obsahuje desítky různých písní napříč žánrovým spektrem (pouze Brasilian music) a stalo se mi snad pouze dvakrát, že bych slyšel nějakou skladbu více jak jednou. Jeho mixtapy můžete pouštět na svých privátních večírcích a garantuji, že o inteligentní zábavu bude postaráno, jelikož děvčata se neudrží a začnou štastně tančit. Klidně je ale můžete zahrát svým rodičům, až budete u nich na návštěvě, a ještě vás pochválí, jakou hezkou muziku že to posloucháte. Takže this is DJ Nuts straight from Brasils Sao Paulo & he´s gonna kick ya funky asses. Check it yo! WRKB

Brazilian week: Prologue

2010-01-08T09:15:00.043+01:00

Je pátek 8.1.2010 a venku je zima jak v márnici. Nevidím tedy důvod, proč bychom si doma trochu nezatopili a nemohli tak začít náš společný brazilský týden. A co to vlastně je?

Brazilian week bude sedm postů (každý den jeden), týkajících se brazilské hudby. V každém tomto retrospektivním postu vám nabídnu jedno brazilské album (některá více, některá méně zásadní) a jeden set DJ Nutse (nebo s ním úzce spjatý), který bude také naším průvodcem tímto tripem. V těchto setech uslyšíte bezpočet výborné hudby a originálních samplů ať už Madlibových, J Dillových, či jiných více či méně známých beatmakerů.

DJ Nuts - Sao Paulský resident, je ve světě hip hopu největším encyklopedistou svého regionálního žánru a již od roku 1991 se věnuje míchání desek a produkci. V roce 2000 se stal DJským šampiónem Brazílie a o dva roky později tutorem (lat. opatrovník, poručník) Sao Paulské Red Bull Music Academy. Dále pak hlavním hudebním konzultantem pro dokument BrasilInTime: Batucada com Discos - předvojem koncertu KeepInTime, skvělou fůzí californského DJingu a brazilského drummingu. (Oba filmy jsou produkcí labelu Mochilla, který tvoří most právě mezi Severní a Jižní Amerikou, a oba vřele doporučuji).

Brazilská samba, jazz, funk, rock, pop a všechny ty hybridy, kterých je muzika schopná, se posledních pár let opět těší veliké oblibě DJů a ostatních musiclovers. Může za to především originální pojetí danných témat, charakteristické svým slunným temperamentem, ale i melancholií a obskuritou. Mě osobně k brazilské hudbě přivedl Madlib a jeho Mind Fusions, Koushikovy DJ sety, Mochilla a již jmenovaný DJ Nuts. So don´t sleep on this kids & hear it! WRKB

-------------------------------------------------------------------------------------------
P.S.: To, že je to týden a dnes je pátek 8., vůbec neznamená, že s tím skončím ve čtvrtek 14.. Vzhledem k mé píly a frekvenci postů je dost možné, že Brazilian week skončí někdy v úterý 23.(2.). Ale slibuju, že se vynasnažím. K tomu mi dopomáhej Nana.

P.P.S: Tyto brazilské dny jsou věnované Ivetě Nebesářové, která je moje kamarádka a neobyčejně zajímavá a vtipná ženská, a mému bratru Michalovi a jeho nové malé rodině. Ahoj všichni, mám Vás rád.

PF 2010

2010-01-07T19:50:00.019+01:00

Přesně v nula nula:nula nula, prvního.první.dva nula jedna nula jsme chtěli zapálit prskavky. Byly mokré a tak sotva hořely. Pak jsem si chtěl symbolicky připít vodou a nalili mi šampusu. Nakonec jsem chtěl, abychom se na Nový rok prošli na čerstvém vzduchu, a dopadlo to tak, že jsem šel sám.

Máme nový rok. Juchů. Ten letošní budiž označen 2010 (aspoň podle našeho skvělého křesťanského kalendáře), a věřte, že to neznamená vůbec nic. Aspoň pro většinu lidí to nebude znamenat nic. Uvidíte sami.

Já osobně jsem si na letošek naplánoval, že se nechám ostříhat a oholím se. Není potřeba velkých plánů, jelikož člověk míní a Bůh mění, a zklamání už beztak bylo dost.

A co vy?

Hezkej novej zasranej rok 2010 a trochu se nad sebou zamyslete. WRKB.

Artwork Sampling?

2010-01-07T13:43:00.006+01:00

A little artwork sampling I have just discovered, mutherfockers.

Before:

After:

Peace, WRKB.

Label tour # 1: Black Jazz Records

2010-01-07T11:28:00.012+01:00

Dobrý den. Vítám zpátky. Děkuji. Dlouho jsme se neviděli, co jste dělal? Ale nic moc, hledal jsem perfektní beat. A našel jste? Samozřejmě, že ne. Tak to je dobře, velmi dobře. Vím to, děkuji.

První Label Tour nám představí jeden z nejlepčích a nejčernoštějších jazzových labelů vůbec. Jedná se o Black Jazz Records založený na úplném začátku 70. let pianistou Genem Russellem. Už sám název napovídá, že se jedná o label politicky a společensky koncipovaný. Samozřejmě, že muzika zde byla na prvním místě, ale kdo tvrdí, že muzikant nemůže být politicky aktivní. Dokonce si myslím, že na přelomu 60. a 70. let, kdy byla Amerika stále značně rasistickou zemí, byla politická angažovanost otázkou hrdosti a byla téměř povinností černých muzikantů a ostatních intelektuálů. O tom si ale povíme i v jiných postech, teď zpět k hudbě.

Během původních aktivních let (1971 - 1976) vyšlo na Black Jazz 21 desek. Když bychom chtěli škatulkovat, byl to pak jazz, funk jazz a soul jazz, ale vždycky to byl především black jazz. Jak jsem již v závorce předestřel, byl tento label aktivní pouhých pět až šest let a svou působnost definitivně ukončil smrtí Genea Russella - svého zakladatele. Sice Gene Russell zemřel v roce 1981, což mě trochu v mých výpočtech mate, ale takto "jasně" fakta hovoří.
Na začátku 90. let byl celý katalog labelu prodán, zakoupen a postupně znovu vydán na CDčkách. Dokonce vyšly i nějaké reedice na vinylech. Momentálně se label nachází jakoby na svém úplném začatku a čeká se, co se stane dál, resp. kdo ho zase odkoupí a rozjede. Ani internetové stránky BJR nejsou hotové a zatím si tam můžete prohlédnout covery alb, stáhnout něco málo z iTunes anebo si poslechnout stream radio (které je super a nabízí asi 40 hodin kvalitní black music - dokonce je tam i Umi Says od Mos Defa - prostě ideální volba, k vaší každodenní zasrané práci u počítače).

Zkompletovat katalog Black Jazz Records se zatím v blogosféře nepovedlo nikomu. Ani mě ne; sice téměř, ale přeci ne (mluvíme-li o dobré poslouchatelné kvalitě někde mezi 256kbps až flac lossless). Proto vám dnes nabízím kompilaci toho nejlepšího z roku 1996 nazvanou velmi prozaicky The Best of Black Jazz Records (1971-1976). Mezi mé nejoblíbenější tracky na této kompilaci rozhodně patří Higher Ground od Douga Carna (který byl nejúspěšnější umělec, vydávající pod touto značkou), a pak Maiden Voyage, legendární skladba génia Herbieho Hancocka, zde zpívána Kellee Patterson (je to jediná vokální verze, kterou znám). Zbytek je velmi solidní a nekompromisní jazz, který rozhodně nezklame a nakopne (dokonce jsem schopen tuto desku poslouchat po svých cestách naším zkurveným městem). Black is beautiful & I am back, WRKB.

A zase ten M.J.

2009-08-12T00:09:00.016+02:00

Trochu dohánim, co jsem zameškal během posledních pár dnů a poštnu ještě jeden pošt. Shodou okolností opět o Michaelu Jacksonovi a jeho bezmezném odkazu pop music. V matrixu jsem narazil na dvě hudební mapy.

Teď si ale pusťte neobvyklou Michael Jackson tribute skladbu od Bucketheada a pak koukněte na ty mapy (na obě se dá kliknout a zobrazí se v plné velikosti) .

První mapa zobrazuje písničky Michaela Jacksona, samplované jednotlivými (většinou samozřejmě hip hopovými) umělci.

Ta druhá pak to samé, ovšem od Jacksons 5.

Rest in Peace all you good musicians, I hope you are fine now. See you up there, WRKB.

DJ Still Life - The Raw & The Crooked

2009-08-11T21:42:00.014+02:00

Dnešní hudební post jsou podcasty brooklynského DJe a producenta, který si říká Still Life. Tyto podcasty, nazvané The Raw & The Crooked, byly nahrány pro hudební server Sleepin Giant Music a je jich celkem (zatím) dvanáct.

Tyto půlhodinové sety jsou umělou a vkusnou směsí hip hopu, indie rocku, elektronických beatů a různých old & rare groovů. Slyšet můžete např. J Dillu, Kanye Westa, Madliba, Cypress Hill, dále pak Ennia Morriconeho, Bonobo, Flying Lotus, Gorillaz či Portishead, anebo mého oblíbeného Caetana Velosa a mnoho dalších jmen z celého spektra hudební postmoderny a post-postmoderny.

Zde jsou zatím první čtyři z dvanácti a věřím, že vás nebudou nudit. Mě osobně velmi baví, WRKB.

P.S.: Další zajímavý podcasty a všelijaký mixy můžete checkovat na hudebním blogu Mixtape Riot.

Vintage Shopping in Prague at it's Best!

2009-08-11T19:42:00.010+02:00

Jednou jsem takhle cruisoval po Žižkově na svym super bikeu a objevil jsem jeden malej zajímavej krámek. Obchůdek se jmenuje Bohemian retro a specializuje se, jak sám název napovída, na české zboží z našich dob minulých. Koupit zde můžete oblečení, bižuterii, módní doplňky, či nádobí. Tady je úleták.

"Possibly the Most Bohemian Shop in the World"

Tohle je přesně jeden z těch malejch krámků na Žižkově, do kterejch, když nikdo nebude chodit, tak zmizej stejně rychle, jako se objevili. Takže vemte svoji holku a běžte ji koupit něco pěknýho a stylovýho, a ona vám za to třeba koupí pořádně prďáckou kravatu po vašem tátovi. Sejdeme se tam, WRKB.

Trailer k Banksyho výstavě

2009-08-07T23:51:00.009+02:00

Banksy je nejlepší.

Mulatu Astatke

2009-08-07T10:31:00.017+02:00

Mulatu Astatqé je ethiopský muzikant, vibrafonista, pianista a perkusionista, narozený v roce 1943 v západo ethiopské Jimmě. Astatke vystudoval bostonskou konzervatoř Berklee College of Music, kde byl vůbec prvním africkým studentem. Již v roce 1966 spolu s Ethiopian Quintet nahrál svá dvě první alba Afro-Latin Soul Volumes 1 & 2. V roce 1972 pak následovalo jeho dnes již legendární a vysoce ceněné album Mulatu of Ethiopia. Jeho čtvrté LP Ethio Jazz bylo vydáno v roce 1974 a znovuvydáno v roce 2002 na francouzském L'Arome Productions.

Při spolupráci s RZA na soundtracku Jarmushových Zlomených květin v roce 2005, vytvořil esenciální a groovy hudbu, která v tomto filmu hrála svou velmi výraznou roli (vsadim se, že jste si všichni říkali: "Co to je za hudbu? To musim mít!") V roce 2009 Astatke vydává na Stones Throw / Now-Again Records spolu s The Heliocentrics desku - Inspiration Information 3, jejíž zvuk je, pro Heliocentrics typický funk-jazzovo psychedelický, okořeněn mulatovskýmy melodiemi a celkově hutnou africkou atmosférou.

Dnešní post je jeho čtyř-trekové self-titled EP z roku 2005. Pro všechny, kdo stále nemají představu, jak vůbec ethiopský jazz anebo funk znějí, je toto ideální prewiev. Check this out. One world, one love. WRKB

Mulatu Astatke - St (2005)

Titus Glover

2009-08-03T09:01:00.005+02:00

Titus Glover (1974 - 2009),
také známý jako Baatin ze Slum Village.
Odpočívej v pokoji, snad nikdy nezapomeneme.

Výtvarné umění - Manuel Ocampo

2009-08-02T10:14:00.021+02:00

Sedněte si na zadek. Trochu jsem diggoval a našel opravdový klenot. Manuel Ocampo. Filipínský malíř narozený roku 1965. Jeho díla by se dala nazvat komixovou surrealistickou ikonografií se silným politickým a společenským podtextem.

Tenhle malíř je naprosto geniální. Bohužel jedinej jeho problém je, že ho skoro nikdo nezná, a tak je dost možná zpátky doma na Filipínách a vůbec nemaluje. Ale to je jenom jedna z internetových tezí, které jsem četl. Co je ovšem velmi důležité je fakt, že veškerý artwork Madlibových Mind Fusions jsou samply právě z Ocampových děl, čímž se opět dostáváme k Madlibovy jako k inovátorovi, objeviteli a člověku s vytříbeným vkusem. Snad právě díky Mind Fusions si díla Manuela Ocampa získají více příznivců a obdivovatelů alespoň v hip hopových kruzích. Hip hop rocks, Ocampo rules. WRKB --> Více Ocampovských střevnatých vizí.

Jestli se vám věci Manuela Ocampa líbí, tak ho podpořte a kupte si za pár bucků jeho knihu.

A Monstrous Psychedelic Bubble vs. Mind Fusion

2009-08-01T11:22:00.032+02:00

Dnešní post bude něco jako souboj mixtapů s tím, že vítezství či prohra bude v tomto případě velmi relativní. Poletíme na vlnách úžasné a mysl povznášející muziky. Porovnáme dvě výrazná umělecká jména postmoderní populární hudby z let devadesátých a dvoutisícých.

První mix bude druhý díl Monstrózní Psychedelické Bubliny od britských The Future Sound of London. Toto tvůrčí duo se skláda z DJů, producentů a, asi ex, feťáků Garryho Cobaina a Briana Douganse. Tihle chlapíci si od roku 1988 až po současnost prošli všemi hudebními styly elektronické muziky. Od ambientního techna přes drum & bass a trip hop až po acid techno a neo psychedelii. Nebudu vás zatěžovat výčtem alb a různých projektů, na kterých se FSOL podíleli, a přejdu rovnou k meritu věci.

Jakožto DJs a prudecers měli pánové opravdu hodně hluboké přepravky (chápej, Deep Crates) plné všelijakých rare i méně rare desek, kterých hojně využívali jako zdroje samplů pro své beats, nebo prostě jako prostředek ke svým setům - ať už studiovým či festivalovým tak i rádiovým. Sedmidílná (možná i více) série mixtapů A Monstrous Psychedelic Bubble se skládá z těch částí jejich crates u kterých by byl popisek Psychedelic - tedy rock, funk, folk a pop z druhé poloviny 60. let až první poloviny let 70. tehdejší převážně americké a britské scény. Jsou to mnohdy dvouhodinové živé sety, které prošly velmi dobrou studiovou postprodukcí a které byly obohaceny o spoustu filmových replik a cutů a poctivých psych efektů, jako jsou echa, šílený synth linky a reversy.

Do rukou se nám tedy dostává perfektní trip (takovej Obama trip - už i to existuje), kterej vás dostane tak vysoko, jak jen mu to dovolíte. A vůbec se nemusíte bát, že by jste si spálili křidýlka. Neni to žádnej bad trip, a až se z toho proberete, zjistíte, že to třeba máte rádi. Já osobně to žeru.

Naproti tomu v druhém rohu ringu stojí člověk, kterého určitě všichni dobře znáte. Za posledních více jak deset let mnohokrát prokázal, že je skvělým inovátorem a že patří mezi špičku californské (a americké vůbec) hip hopové produkce. Absolutní zhulenec, DJ, producent, rapper, jazzman a vůbec skvělý všestraný muzikant, hlavní tažný kůň Stones Throw - Madlib.

Dovedete si představit, kde by Stones Throw bylo, kdyby nebyl Madlib? Nebyl by žádnej Lord Quas, žádný remixy catalogů Blue Note a Trojan Records, nikdo by neznal Melvina Van Peeblese a Stones Throw by nikdy nepáslo J Dillu. A to nemluvim o tom, že by nikdy nevznikly tak skvělý desky jako MEDho Push Comes to Shove, nebo Percee-Pho Perseverance, Jaylib, Declaime spolu s Dudleym by byli na suchu a DOOM by nenatočil svoje nejlepší album. Nebýt Madliba, Stones Throw by byli v prdeli. Poslední kdyby fakt je, že by nikdy nevznikly Mind Fusions, a to by byla velká škoda, protože bych se strašně nudil a v životě bych nemohl psát tenhle post (začíná mi to trochu přerůstat přes hlavu).

Mind Fusion, to je to oč tu běží, přátelé. Zatím pětidílná série mixtapů Madlibovy produkce, rare tunes z celýho světa, anebo obého dohromady, vydaná v letech 2004 - 2008. Tyto mixy jsou vždy zárukou toho, že uslišíte něco nového. Vždycky vybere desky, které se někde válely třicet let až zapadly vrstvou prachu tlustou jak krajíc chleba a hezky s citem to na sebe namíchá. Poslední dobou se Madlib specializuje na brazilskou a africkou hudbu, zatímco v předešlích dílech této série to byly spíže jazz, funk a hip hop beats (no, prostě samý ethno). Každý z těchto mixů má minimální nebo žádnej tracklist, či jiné bližší popisné info. Mind Fusion by se dalo nazvat Madlibovou psychedelií, nebo chcete-li, avantgardou, kterou podtrhují bizzardní motivy Manuela Ocampa, či zvláštní výkřiky uvnitř bookletů od autorů jako například Václav Havel (haha).

Match může začít. Keců bylo dost. Pohodlně se uvelebte, obklopte se lidma, který máte rádi a ubalte velkýho jointa. Poslouchejte a leťtě. Muzika jsou koncentrovaný pocity a tyhle dvě věci jsou rozhodně o svobodě. Tak jí užijte & leave some comments. I say love. Peace, WRKB.

This is A Mostrous Psychedelic Bubble 2 vs. Mind Fusion 2

One more thing.

2009-08-01T00:37:00.007+02:00

James Douglas Morrison - Thank you, O Lord

Thank you, O Lord For the white blind light.
Thank you, O Lord For the white blind light.
A city rises from the sea
I had a splitting headache from which the future's made.

IAM: Invasion Arrivée de Mars

2009-07-31T22:39:00.024+02:00

Není toho mnoho, co bych mohl říct o týhle desce. Snad jenom že je to jedno z nejlepších alb historie francouzskýho rapu. Pro mě osobně určitě, a věřim, že pro moje kámoše na Jižním městě taky. Moc dobře si pamatuju, jak jsem to slyšel v každym autě, kterym jsme jely pro nějakej ten weed a jak jsme se pak zhulený rozsekávaly na jednotlivejch peckách. Fakt dojemný.

Uteklo dvanáct let od tý doby, co tohle LP vyšlo a ještě nedávno jsem je měl ve svym playeru. Né že bych to vařil celou jednu dekádu, ale nedávno jsem si na IAM nějak vzpoměl a tu desku si sehnal, a byl jsem překvapenej, jak stále velmi sugestivně působí. To ty krutý smyčky a vzpomínka na okouzlení rapem z konce let devadesátých.

Po pravdě řečeno, jsem od IAM nikdy neslyšel nic jinýho, ale věřim, že to je to nejlepší, co kdy vyprodukovali (cena 200,-Euro za vinyl verzi tohoto LP mluví za vše). Pro spoustu lidí bude tohle album starý a dávno mrtví, pro jiný to zase bude perfektní reminiscence na časy víc jak deset let staré. Zkuste to zkousnout & give it listen a třeba pochopíte proč je hip hop celoživotní cesta. Tenhle post je srdcová záležitost a je věnovanej všem kamarádům z Jižáku - L'Original Underground. Take care motherfuckers.
Akhenaton, Shurik'n, Freeman, Khéops, Imhotep, Kephren & WRKB.

IAM - L'École du micro d'argent (1997)

The Faces of Michael Jackson

2009-07-31T14:38:00.008+02:00

Včera ve čtvrtek 30.7.2009 proběhl v kině Attic Cinema na Žižkově filmový večer s Michaelem Jacksonem. Za celý produkční tým bych hlavně chtěl poděkovat všem lidem dobré vůle, kteří se na půdě objevili a že podpořili tuhle věc (a že to ubalili). Díky. Sešlo se vás tám možná nejvíc za celou dobu fungování Atticu. Dalčí (moje) props a díky goes to Soundbomb Style crew za add a strýčkovi Sochůrkovi a Jižáčkům za projevy nelhostejnosti.

Celý večer proběhl dobře, filmy se snad líbily a nálada byla taky good. Já osobně bych si vytknul akorát věc Ghosts, která se promítat nemusela, jelikož to akorát celý natáhla, lidi trochu unavila a nic novýho nepřinesla. Chybama se člověk učí a snad se i poučí. Zbylé flicky (Thriller, Captain EO & Moonwalker) byly v pořádku a správně.

Už mám nápady na další promítání, takže buďte ve střehu - dáme vědět.

Ještě jednou, díky všem. WRKB&Spol - The Attic Flick.

The Gaslamp Killer - Daylight Fades into Dawn

2009-07-28T21:49:00.014+02:00

První, opravdu hudební, post budiž asi rare mixtape od kalifornskýho DJe, kterej si říká The Gaslamp Killer. Tenhle chlapík je naprosto šílenej feťák a hraje od elektronickejch beatů, přes J Dillu a Nirvanu, až po muslimskej funk šedesátejch let. Hraje všechno, hraje to krutě, a v Kaliforni a všude jinde po světě je mezi undergrounderama záruka kvality, progresu a psychedelie, kterou trochu satanistycky reprezentuje.

Hlavní Killerův break through byl jeho druhej oficiální mixtape I Spit on Your Grave (Obey Records 2008), kterej je podle mě stylistycky nejčistší a dneska už je klasikou. A pak už to šlo ráz na ráz. Mixtape pro kulturní server We Make it Good, dalších pár mixtapeů pro hudební label Finders Keepers, bezpočet radio shows a live shows a spousta jinejch podcastů - ať už jeho vlastních, nebo jeho rezidentního LA klubu Low End Theory (doporučuju Low End Theory podcast 3 - GLK & Ras G, kde sází jako ďábel). V roce 2007 taky vydal dvoudílnou kompilaci starejch psych věcí pod názvem It´s a Rocky Road vol. 1 a 2. Poslední jeho releases jsou 2009 mixtape HELL And The LAKE OF FIRE Are Waiting For YOU! a EP jeho vlastních beatů My Troubled Mind z téhož roku. Na konec bych zmínil jeho úplně první ofiko věc - mix The Gaslamp Killers, kterej na Earfuzz.com vyhrál mix roku 2007, a kterej má perfektní artwork (ostatně jako všechny jeho věci).

Dneska to ale bude Daylight Fades Into Dawn, čož je mix hlavně starejch písniček někdy ze 60. a 70. let. Uslyšíte hodně psychedelie, tureckýho a ethiopskýho funku a třeba originál starý pecky Xzibita - Birds Eye View. Prostě nářez pro true music lovers, ale nic pro ortodoxní rapáčky (jak by řekl ZSF). A asi přidám jeho živáč z barcelonskýho Sonar Festivalu z roku 2009 (to je stručná, ale pro poznání GLK, výstižná věc). Takže poznávejte a užívejte. Tohle je The Motherfuckin´ Gaslamp Killer přímo z Kalifornie a vás čeká jízda peklem. Fuck You, WRKB

GLK - Sonar Fest, Barrrrrrcelona 2009

GLK - Daylight Fades into Dawn

Více infa o GLK na http://thegaslampkiller.com/, kde si můžete za pár dolarů koupit jeho nejnovější mixtape (pokud máte Paypal).

Slovo na úvod, aneb Ego trippin' 1.

2009-07-28T21:47:00.006+02:00

Zdravim cyber space.
Právě jsem si chtěl zapařit jednu hru. Marc Ecko´s Getting down. Kdysi jsem slyšel, že hlavní postavu týhle hry měl dabovat Talib Kweli a celý je to takový graffiti GTA (jak by řekl Jirka Babica). Takže stáhnu dvougigový ISO. Pak si stáhnu Daemon Tools, aby to to posraný ISO přečetlo. Pak hru pomocí Daemonu nainstaluju, a když to chci konečně spustit, Daemon se začne cukat jako že to nepřečte. Super. Evidentně nejsem schopnej držet s dnešním tempem vývoje počítačů a kokotin okolo krok. A to jsem měl všelijaký compy od malička. Kurva, vždyť já měl i Didaktik. Nevadí. Prostě jsem to celý zase vymazal a rozhodl se, že se raději budu věnovat tady tomuhle blogu, kterej už víc jak dva měsíce spí jak zabitej, a ze kterýho mám akorát špatný svědomí.

Mám velký znalosti všelijakejch hudebních žánrů. Budu tedy postovat hudbu, která se mi líbí a která by se měla líbit i vám. Předem upozorňuju, že jsem hip hopper, a proto tu najdete všelijakej jazz, funk, soul, samba jazz, rock a psych rock, pop i folk, ale taky mixy různejch hip hopovejch DJů (nebo aspoň inspirovanejch hip hopem) a starší hiphopový alba, který jsou podle mě věčný, a pro ty co je neslyšeli i důležitý. Rozhodně nebudu postovat nový rapový alba (ty si kupujte, abyste podpořili svýho oblíbenýho showmana. Anebo si je stáhněte jinde, v celym tom internetovym vesmíru je takovejch blogů haffo). Možná sem prdnu i nějaký flicky (filmy). Tak to by pro začátek stačilo. Mějte se (dobře) a neblbněte (zle). Mír, WRKB.

Lyrics to go # 3 aneb Go with the Flow (Flow go Slow? Hell no)...

2009-05-24T15:21:00.000+02:00

Ok, takže taky nahodim nejaký rapový lyrics. Dnešní citace je od Johna Robinsona, známého taky jako Lil´Sci, z kapel Sol Uprising a Science of Life (oboje gutta). Citovaný refrén je z pecky Outta Control (produced by one & only MF DOOM (remember! All Caps, when you spell his name)).
Takže here we go:

"...Hip hop is throwback music. Jazz, blues, soul, whatever you choose, its modern day rock´n´roll. Can´t stop us now. All over the globe rap is outta control."

anebo (ale to je jenom takovej štěk)

"...Hip hop. It opened my mental. Now my whole life is dedicated to pushin the pencil..."

oboje John Robinson - Outta Control

Jak říkám jsou to štěky, takže here goes the whole fuck YouTube thing.

Check it:

Příští lekce proběhne příště. Učte se slovíčka a poslouchejte texty, protože o tom ten rap je. Když tomu nerozumíš a hlavně, nechceš-li tomu porozumět, tak pak jsi u mě mrtvej Homolka.
Peace yall motherfuckers, WRKB

P.S.: Určitě sledujte Science of Life; v červnu 09 vydaj novou desku - Leviathan (Break the Spell). Jo, a nechávejte komenty, vy Český hlavy. A promiňte, že mluvim tak sprostě, ale mě to prostě baví.

Lyrics to go # 2

2009-05-22T17:04:00.000+02:00

"...This is a 70's thing from the days when kids didn't act so crazed, in Crooklyn."

Buckshot, Masta Ace & Special Ed - Crooklyn

Lyrics to go # 1

2009-05-22T16:52:00.000+02:00

"...most of the things that we think, do, or say
We chasin after death just to call ourselves brave,
But everyday, next man meet with the grave,
I give a damn if any fam' recall my legacy,
I'm tryin to live life in the sight of God's memory Like that y'all. "

Black star ""Thieves in the Night"

Human nature, ...go Miles go !!!

2009-05-22T16:37:00.000+02:00

Here´s a little story that must be told...

Miles Davis - Human Nature (1991)

Michael Jackson - Human Nature

SWV-Right Here (1992)

Dj Ali - Rest in peace

2009-05-18T16:01:00.000+02:00

Dj Ali (Honza Turek) - R.I.P.

27.2.1978 - 17.4.2009

Dj Ali live mix (Radio 1, 17/11/1999)

Video: Dj Ali - R.I.P.