Za poslední dva dny v Praze napadlo úctyhodných půl metru čerstvého sněhu, 
čímž se zima projevila ve své jediné snesitelné podobě. Doprava je téměř ochromena, v důsledku čehož je ochromena i většina služeb města a obyvatelům metropole se tak konečně dýchá trochu lehčeji. Celá tato situace svědčí o absolutní a bezchybné připravenosti jednotlivých magistrátů, dopravních podniků, příslušných orgánů a ostatních čůráků. Díky Bohu, že žijeme v české kotlině a že jsme na takovéto situace zvyklí. Nastala-li by tato situace například v Brazílii, mohlo by to být pro danou zemi zcela fatální.
Tak jsme se elegantně přesunuli z Čech zpátky do slunné Brazílie a můžeme pokračovat v tom, co jsem včera tak pěkně začal a co nazývám Brazilian week. Berte to jako malý seminář, na jehož konci byste měli mít jakés takés znalosti v oblasti hudby největšího a nejlidnatějšího státu Jižní Ameriky.
Dnešní hodina se bude zabývat bossa novou, čímž myslíme jazzem ovlivněný derivát samby. Tento styl si demonstrujeme na jednom z jeho nejúspěšnějších protagonistů a člověku, který se v branži pohybuje přes půl století. Dámy a pánové, Sérgio Mendes a jeho Brasil '66 (následuje bouřlivý potlesk, exploze světel, zvedající se opona a opilá afterparty).
Sérgio Santos Mendes, narozený v roce 1941 v Rio de Janeiru, se již na konci 50. let živil jako pianista v nočních klubech. Začátkem let 60. založil Sexteto Bossa Rio, dále pak Sérgio Mendes Trio, Brasil '65 a v roce 1966 konečně Brasill '66, jenž upsal labelu A&M (Herb Alpert & Jerry Moss) a pod jejímž jménem, bez větších personálních změn, vydával desky až do roku 1971. V '71. kapelu přejmenoval na Brasil '77, se kterou setrval až do pózdních 70. let. Pak už Mendes vydával samostatně a to v podstatě až do současnosti. Příkladem budiž, dle mého názoru, příšerná deska Timeless (2006), kterou stvořil společne s kalifornskými Black Eyed Peas.
Zde si neodpustím Timeless "trochu" pohanit a vysvětlit proč si tohoto alba tak málo vážím, respektive proč mě tak strašně sere. Jak sami uslyšíte, bossa nova je muzika velmi jemná, vzdušná a jakoby tichá. Nikdy nevynikala hlasitým beatem, a to i přes fakt, že Brazílie je, co se týče bicích a ostatní rytmických prvků, fenoménem (to je ale otázka spíše afrických a karibských hudebních vlivů a pojetí). Samozřejmě skladby jsou vedeny svižnými a cinkavými hajtkami, ale vždy v nich (v skladbách) zůstává spousta prostoru (vzduchu) i pro hlasy a ostatní nástroje a jejich melodie či sóla. To
ovšem Will.I.Am vůbec nevzal v potaz. Témata sice z části znovu-nahrál, ale posléze je zasmyčkoval a ubil MPCčkovými heavy drums a s různými kámoši si přes to všechno vesele zarappoval či jinak zakdákal. Tento paskvil pak světu předhodil jako crossover bossa novy, soulu, hip hopu a snad i reggaetonu. Mě osobně to spíš přišlo, jako když pěknou mladou holku podrobí svému bukkake parta černochů s obřími penisy. I J Rocc se nechal slyšet (myslím, že to bylo na BBC Radio 1 v Deviation Benji Bho), že to byla tragédie, a že s tak cenným kulturním dědictvým mohlo být naloženo trochu uvážlivěji (jako na potvoru, v roce 2008, Mendes spolu s Will.I.Amem vydávají další album nazvané Encanto). EP Timeless (díky Bohu jenom EP) jsem si koupil během své eufórie, spojené s diggováním právě Sergia Santose. Už během první pecky mě charakteristická těžkopádnost dost rozčilovala, ale doufal jsem, že v dalších trecích to třeba bude lepší. Bohužel se tak nestalo a vinyl jsem si od té doby už ani jednou nepustil (s radostí ho prodám, zn. levně). Věřím, že takový Madlib by to zvládl mnohem lépe, jelikož si už dávno uvědomil, že bicí jsou pouze jeden z mnoha nástrojů a díky tomu si také vytvořil svůj originální hip hopový zvuk. Konec, nechci v sobě živit tu negativní náladu, ale desku rozhodně nedoporučuji. Zpět k mistrovi.
Během své, přes půl století trvající, kariéry natočil Mendes okolo pětatřiceti studiových desek, (což je opravdu úctyhodné číslo) z nichž nejedna byla platinová a to hlavně díky singlům jako Mas Que Nada či The Look of Love. Z "pouhého" pianisty se vypracoval na kapelníka, skladatele, aranžéra a producenta. V první dekádě svého působení mu nebyl mentorem nikdo jiný než mistr bossa novy a téměř národní brazilský hrdina Antonio Carlos Jobim, se kterým také pilně koncertoval. Dvakrát hrál v Bílém domě pro pány prezidenty Lyndona B. Johnsona (který, pokud vím, rozpoutal válku ve Vietnamu) a výtečníka cyranovského zjevu Richarda Nixona, proslaveného Watergateskou aférou. Tolik ze života génia a teď už přejděme k dnešnímu albu jako takovému.
Look Around je třetím albem Sérgia Mendese a jeho Brasil '66. Bylo vydáno v roce 1968 pod
firmou A&M Records, která sídlila v Hollywoodu v bývalých studiích Charlieho Chaplina. Tato deska byla z produkce kapely tou nejprodávanější, a to převážně díky singlu The Look of Love (Bacharach/David), původně napsaném pro bondovskou parodii Casino Roayle z roku 1967. O velkém potenciálu tohoto hitu svědčí nominace na Oscara původní verze z roku '67 a potom téměř okamžité dosažení top 10 verze Brasil '66. Další zajímavé skladby jsou cover verze otevíráku Seržanta Pepře With a Little Help From My Friends, která otevírá i toto album a potom můj osobní favorit The Frog, jednoduchá, ale nádherná, do kola se opakující, písnička. Celé album se nese v odpočinkovém a nic nehrotícím duchu a není tedy náhodou, že je většinou označováno jako easy-listening. Look Around není nějak výjimečné album (drtivá většina recenzentů mu udělila průměrná hodnocení), ale je to výstižná ukázka tvorby vyjímečného umělce. Přeji příjemný poslech, WRKB.
Nyní, jak jsem v prologu slíbil, je řada na druhou část každého B.W. postu, na další set našeho průvodce DJ Nutse. Dnešní mix bude první ze zatím čtyřdílné série Disco é Cultura. Všechny tyto mixtapy jsou velmi bohatou plejádou oldschoolové, žánrově bohaté, brazilské produkce. Jelikož je Nuts hip hoper, jsou Disco é Cultura také přehlídkou mnoha originálních, více či méně, rare samplů, použitých nejlepšími severoamerickými rappery a producenty. Vlastnit tyto desky je snem snad každého crate diggera a nemusím tedy hovořit o tom, že je to téměř nemožné. Přijměte proto vy, diggeři i neddigeři, běloši i negři, tento mix jako aspoň nějakou satisfakci a užijte si jeho poslech pokud možno co nejvíce. Peace, WRKB.
čímž se zima projevila ve své jediné snesitelné podobě. Doprava je téměř ochromena, v důsledku čehož je ochromena i většina služeb města a obyvatelům metropole se tak konečně dýchá trochu lehčeji. Celá tato situace svědčí o absolutní a bezchybné připravenosti jednotlivých magistrátů, dopravních podniků, příslušných orgánů a ostatních čůráků. Díky Bohu, že žijeme v české kotlině a že jsme na takovéto situace zvyklí. Nastala-li by tato situace například v Brazílii, mohlo by to být pro danou zemi zcela fatální.Tak jsme se elegantně přesunuli z Čech zpátky do slunné Brazílie a můžeme pokračovat v tom, co jsem včera tak pěkně začal a co nazývám Brazilian week. Berte to jako malý seminář, na jehož konci byste měli mít jakés takés znalosti v oblasti hudby největšího a nejlidnatějšího státu Jižní Ameriky.
Dnešní hodina se bude zabývat bossa novou, čímž myslíme jazzem ovlivněný derivát samby. Tento styl si demonstrujeme na jednom z jeho nejúspěšnějších protagonistů a člověku, který se v branži pohybuje přes půl století. Dámy a pánové, Sérgio Mendes a jeho Brasil '66 (následuje bouřlivý potlesk, exploze světel, zvedající se opona a opilá afterparty).
Sérgio Santos Mendes, narozený v roce 1941 v Rio de Janeiru, se již na konci 50. let živil jako pianista v nočních klubech. Začátkem let 60. založil Sexteto Bossa Rio, dále pak Sérgio Mendes Trio, Brasil '65 a v roce 1966 konečně Brasill '66, jenž upsal labelu A&M (Herb Alpert & Jerry Moss) a pod jejímž jménem, bez větších personálních změn, vydával desky až do roku 1971. V '71. kapelu přejmenoval na Brasil '77, se kterou setrval až do pózdních 70. let. Pak už Mendes vydával samostatně a to v podstatě až do současnosti. Příkladem budiž, dle mého názoru, příšerná deska Timeless (2006), kterou stvořil společne s kalifornskými Black Eyed Peas.
Zde si neodpustím Timeless "trochu" pohanit a vysvětlit proč si tohoto alba tak málo vážím, respektive proč mě tak strašně sere. Jak sami uslyšíte, bossa nova je muzika velmi jemná, vzdušná a jakoby tichá. Nikdy nevynikala hlasitým beatem, a to i přes fakt, že Brazílie je, co se týče bicích a ostatní rytmických prvků, fenoménem (to je ale otázka spíše afrických a karibských hudebních vlivů a pojetí). Samozřejmě skladby jsou vedeny svižnými a cinkavými hajtkami, ale vždy v nich (v skladbách) zůstává spousta prostoru (vzduchu) i pro hlasy a ostatní nástroje a jejich melodie či sóla. To
ovšem Will.I.Am vůbec nevzal v potaz. Témata sice z části znovu-nahrál, ale posléze je zasmyčkoval a ubil MPCčkovými heavy drums a s různými kámoši si přes to všechno vesele zarappoval či jinak zakdákal. Tento paskvil pak světu předhodil jako crossover bossa novy, soulu, hip hopu a snad i reggaetonu. Mě osobně to spíš přišlo, jako když pěknou mladou holku podrobí svému bukkake parta černochů s obřími penisy. I J Rocc se nechal slyšet (myslím, že to bylo na BBC Radio 1 v Deviation Benji Bho), že to byla tragédie, a že s tak cenným kulturním dědictvým mohlo být naloženo trochu uvážlivěji (jako na potvoru, v roce 2008, Mendes spolu s Will.I.Amem vydávají další album nazvané Encanto). EP Timeless (díky Bohu jenom EP) jsem si koupil během své eufórie, spojené s diggováním právě Sergia Santose. Už během první pecky mě charakteristická těžkopádnost dost rozčilovala, ale doufal jsem, že v dalších trecích to třeba bude lepší. Bohužel se tak nestalo a vinyl jsem si od té doby už ani jednou nepustil (s radostí ho prodám, zn. levně). Věřím, že takový Madlib by to zvládl mnohem lépe, jelikož si už dávno uvědomil, že bicí jsou pouze jeden z mnoha nástrojů a díky tomu si také vytvořil svůj originální hip hopový zvuk. Konec, nechci v sobě živit tu negativní náladu, ale desku rozhodně nedoporučuji. Zpět k mistrovi.
Během své, přes půl století trvající, kariéry natočil Mendes okolo pětatřiceti studiových desek, (což je opravdu úctyhodné číslo) z nichž nejedna byla platinová a to hlavně díky singlům jako Mas Que Nada či The Look of Love. Z "pouhého" pianisty se vypracoval na kapelníka, skladatele, aranžéra a producenta. V první dekádě svého působení mu nebyl mentorem nikdo jiný než mistr bossa novy a téměř národní brazilský hrdina Antonio Carlos Jobim, se kterým také pilně koncertoval. Dvakrát hrál v Bílém domě pro pány prezidenty Lyndona B. Johnsona (který, pokud vím, rozpoutal válku ve Vietnamu) a výtečníka cyranovského zjevu Richarda Nixona, proslaveného Watergateskou aférou. Tolik ze života génia a teď už přejděme k dnešnímu albu jako takovému.Look Around je třetím albem Sérgia Mendese a jeho Brasil '66. Bylo vydáno v roce 1968 pod
firmou A&M Records, která sídlila v Hollywoodu v bývalých studiích Charlieho Chaplina. Tato deska byla z produkce kapely tou nejprodávanější, a to převážně díky singlu The Look of Love (Bacharach/David), původně napsaném pro bondovskou parodii Casino Roayle z roku 1967. O velkém potenciálu tohoto hitu svědčí nominace na Oscara původní verze z roku '67 a potom téměř okamžité dosažení top 10 verze Brasil '66. Další zajímavé skladby jsou cover verze otevíráku Seržanta Pepře With a Little Help From My Friends, která otevírá i toto album a potom můj osobní favorit The Frog, jednoduchá, ale nádherná, do kola se opakující, písnička. Celé album se nese v odpočinkovém a nic nehrotícím duchu a není tedy náhodou, že je většinou označováno jako easy-listening. Look Around není nějak výjimečné album (drtivá většina recenzentů mu udělila průměrná hodnocení), ale je to výstižná ukázka tvorby vyjímečného umělce. Přeji příjemný poslech, WRKB.
Nyní, jak jsem v prologu slíbil, je řada na druhou část každého B.W. postu, na další set našeho průvodce DJ Nutse. Dnešní mix bude první ze zatím čtyřdílné série Disco é Cultura. Všechny tyto mixtapy jsou velmi bohatou plejádou oldschoolové, žánrově bohaté, brazilské produkce. Jelikož je Nuts hip hoper, jsou Disco é Cultura také přehlídkou mnoha originálních, více či méně, rare samplů, použitých nejlepšími severoamerickými rappery a producenty. Vlastnit tyto desky je snem snad každého crate diggera a nemusím tedy hovořit o tom, že je to téměř nemožné. Přijměte proto vy, diggeři i neddigeři, běloši i negři, tento mix jako aspoň nějakou satisfakci a užijte si jeho poslech pokud možno co nejvíce. Peace, WRKB.
2 komentáře:
I will not concur on it. I think nice post. Especially the appellation attracted me to study the intact story.
Genial fill someone in on and this enter helped me alot in my college assignement. Thank you seeking your information.
Okomentovat